Naše vnitřní já najde nejlepší řešení. Jak to umět použít?

Možná tomu nevěříte. Ale určitě jste o tom už něco zaslechli, nebo četli. Naše vnitřní já, je to, co se nedá chytit. Není vidět. Není cítit. Zdálo by se, že neexistuje. Ale to není, zdá se pravda. Pravdou je pouze to, že lidský mozek je ještě teď v mnoha oblastech neprobádaný. Tady je dobré zmínit, že prokázané je pouze desetiprocentní využití kapacity z celého mozku, což představuje devadesát procent místa, které nevyužíváme. Zdá se to být, až neuvěřitelné. Teď se asi ptáte, k čemu tedy to zbylé velké místo? To se právě ještě neví. A zřejmě, ještě dlouho vědět nebude. Ani dnešní moderní přístroje, které jsou velmi citlivé, neumějí zaznamenat vše, co se vlastně v našem mozku děje. A tak nezbývá, než vycházet z různých podnětů. A to jsou hlavně, naše smysly. Ty základní, o kterých se nejvíce mluví, jsou dobře známé. Ten poslední, takzvaný šestý smysl, je onen, neznámý. Ten se nazývá, naše vnitřní já.  Naše vnitřní já, zachytává veškeré zkušenosti, či pocity ze života a to i sebemenší, pro nás nezáživné a krátké momenty. Náš mozek, tedy oblast našeho vnitřního já, neumí hned rozpoznat, co je dobré, a co špatné. Neumí soudit a také hned nesoudí. Přijme vše, co vstoupí. Je to naše podvědomí. Aby se nám to nepletlo, budeme mluvit jen o výrazu naše vnitřní já. Takže, neumí soudit. Soudí, až naše vědomí, to je stav, když už nad něčím přemýšlíme a v mozku se rozjíždějí velice složité a komplikované procesy. A takto přijímá, naše vnitřní já, nespočet informací, kterých je opravdu mnoho. Velice mnoho. Všechny uchovává. Ukládá do archivu. Pokud se stane, že se naše vnitřní já, setká s impulsem který, už zná, stejně ho přesune do archivu, jako neznámý. A v tom tkví celá věc, proč velice těžce používáme naše vnitřní já. Protože my, lépe řečeno, naše vědomí, si více pamatuje to špatné, zlé. Špatné, je totiž provázeno silnými emocemi a může zanechat stopy na celý život, proto si lépe vybavíme a na vlastní kůži cítíme, třeba dávno uplynulou bolest, zármutek a jiné podobné zážitky. A před takovými, nás vlastně naše vnitřní já, varuje.

Jak a kdy poznat dobro i zlo

Je to tak, že naše vnitřní já vyšle signály do našeho vědomí a nechá je zhodnotit. Vědomí, takže naše myšlení, vyšle zhodnocené signály zpět do našeho vnitřního já, do podvědomí, i když do úplně jiné části, než předtím a tam opět hodnotí stav impulsů do konečného výsledku. Už jsou vyhodnoceny buďto jako špatné, nebo dobré. A to je právě to, kdy ucítíme ten zvláštní pocit, že není něco v pořádku. Cítíme, že toto bychom neměli. Svírá nás na hrudi a hlavou se nám ženou myšlenky, že se nám to nelíbí. A to je ta pravá chvilka. To je ten bod. A tuto chvilku je nutné si uvědomit. To je velice důležité. Je nutné si uvědomit, co nám právě proběhlo hlavou a hlavně, co jsme uvnitř pocítili. Jestli toto dokážeme, vyhneme se snadněji tomu špatnému. Byli jsme varováni a teď už záleží, jen na nás samotných, jak s tím naložíme. To samé platí i pro rozeznání dobra, jak to umět použít. Naše vnitřní já, najde nejlepší řešení. Cítíme-li uvnitř, že bychom toto naopak měli udělat, když se nám jeví pocit, jako příjemný, tak to udělejte. Jak to umět použít, už znáte. Záleží na tom, jak naše vnitřní já, dokážete vnímat. Nejde to hned. Nejde to třeba i celé roky. Až to přijde, poznáte to. Naše vnitřní já, je ten nejlepší rádce. Najde nejlepší řešení. Naše vnitřní já, je mocný dar, když si nevíte rady. Vždy, Vám ukáže tu správnou cestu. Jak to umět použít, chce čas, trpělivost a chuť chtít. A to nejdůležitější, je věřit. Věřit našim pocitům a věřit, že to, čím se chceme řídit je pravda, věřit v naše vnitřní já.