Kam až sahá tolerance ve vztahu. Jak jsou k sobě partneři tolerantní.

Tolerance, nebo-li akceptovatelnost, hraje v životě důležitou roli každého z nás. Setkáváme se s ní, skoro všude. Doma, na ulici, v zaměstnání, v  obchodě, v dopravním prostředku, zkrátka, všude tam, kde jsou daná nějaká pravidla. Pravidla toho, co pak by mělo, jako jeden celek fungovat a být přijatelné všem stranám. Ale pojďme se podívat na toleranci mezi partnery. Každý máme určenou její mez.  Mez, kterou jsme utvořili my sami a ta se i během našeho života mění. To, jak si ji určíme, závisí na stylu života , výchově a jiných aspektech. U každého tedy, taková mez tolerance, je svým způsobem originální. To, co nám připadá běžné, pro jiného může znamenat jiné, zvláštní, úsměvné, ba dokonce znepokojivé. Partneři, kteří spolu žijí a rozumějí si, své tolerance vzájemně promíchají, takže je to 1:1. Lidově řečeno-povolím Ti toto, či tamto a na oplátku, já mohu toto, či tamto. Pár je spokojený. Ovšem u páru, který má zavedeno, toto Ti nepovolím, tamto Ti také nepovolím, ale já mohu vše, už není v pořádku.  Jedna strana se cítí být omezovaná. Jsou partneři, co si povolují nad rámec společného žití a zde se pak můžeme ptát, zda ti dva opravdu chtějí spolu žít, nebo spíše jen, jeden, druhého, jaksi vydržují. I když je to tak, či onak, tolerance by měla být viděna objektivně a spravedlivě se vším, co se na ní váže.