Lidé si neváží života. Přechody i na rušných křižovatkách přecházejí na červenou.

Je to smutné a zarážející, ale bohužel je to tak. Lidé si zřejmě vůbec neuvědomují, jakým rizikům se zbytečně vystavují. Úplně zbytečně, tak může vyhasnout lidský život, v lepším případě z toho vzejde trvale poškozené zdraví, nebo vzniklé problémy. Lidé jsou nepoučitelní. Přecházejí přechody a to kolikrát i na rušných křižovatkách na červenou. Tito lidé si neváží života. A ještě smutnější je to, že většinou jsou to mladí lidé. A to muži i ženy.

Lidé si chodí na červenou a jde z toho až mráz po zádech, protože si to ani často neuvědomují. A nebo o tom, dobře vědí, ale chovají se jakoby se jich to vůbec netýkalo a hrají si na velké hrdiny a hrdinky. Časté případy běžně k vidění:

Lidé úplně zbytečně riskují své životy. Přecházení vozovky je pro mnoho lidí hrdinským kouskem, nebo  velmi podceňovanou záležitostí.

 Ilustrační foto: Freedigitalphotos.net/anankkml      

Mladá žena jde docela svižným krokem, v ruce svírá svůj mobil, přiložený k uchu a povídá a povídá. Směje se. Přechází na druhou stranu silnice zcela zabraná do telefonního hovoru. Na přechodu celkem rušné silnice svítí červená a žena vstupuje na vozovku bez jediného zvednutí hlavy směrem k semaforu a bez povšimnutí si čekajících lidí. Absolutně ji nezajímá, kde se nachází a co vlastně právě dělá. Udělá tři kroky a najednou ji téměř srazí velice naštvaný kolař. Dokonce ho vlastníma rukama rychle zaráží a brzdí, jako by jí snad ještě vadilo že tudy ten kolař jede. Kolař velmi hlasitě nadává a ona téměř nepřeruší svůj řečnický projev do mobilu a v klidu jde dál. Poučení: příště to nemusí být kolař, ale rozjeté auto, které nestačí zabrzdit. 

Další případ: Velmi rušná křižovatka. Na přechodu pro chodce čeká na zelenou větší houf lidí a mezi nimi také mladíci, zřejmě ze stejné školy. Pro chodce svítí červená a křižovatku míhají první auta a autobus. Najednou, z ničeho nic rychlým během vtrhne do křižovatky jeden z mladíků. Těsně, doslova o 2-3 metry, před slušně rozjetý autobus. Není známo mladíkovo počínání, proč takové rozhodnutí. Že by sázka s ostatními? Nebo opět lehkomyslné uvažování? Poučení: mladík mohl při svém rychlém a možná trochu chaotickém běhu zakopnout a autobus řítící se přímo na něj, by bylo možná to poslední, co kdy za živa viděl.

Další případ: Na přechodu pro chodce čekají chodci a čekají na zelenou. Svítí červená a mladý pár držící se za ruce si povídá a vchází do vozovky přímo před rozjeté auto. Auto naštěstí jelo pomalu, mladý pár po zjištění této situace zděšeně cukne a odbíhá zpět na chodník mezi čekající. Poučení: Auta nejzdí pomalu. V tomto případě zůstává faktem, že leknutí může způsobit ukvapené a nekontrolovatelné jednání. Uvědomit si, že jsem vkročil/a na silnici, kde zrovna proti mě něco jede, je trochu pozdě. Příště to může dopadnout mnohem hůře.

A takových případů by se mohlo psát ještě mnoho. Co z toho plyne? Lidé si zřejmě neváží života a zbytečně riskují. Nebo za to může lidská lehkomyslnost? Nebo " jen " frajeřina? Těžko říct, co se odehrává těmto lidem v hlavě, proč nevnímají a nebo nechtějí vnímat jistá pravidla. Může to být věta typu: "Já tady nebudu stát a čekat! To dělají jen pitomci" Ať je to cokoliv, rozhodně tento člověk, který si nedává pozor na silnici a přechází si přechody na červenou, je v budoucnu potencionálním uchazečem o spojenectví s kamarádem  jménem SMRT. A smrt je zemřít. A zemřít, je navždy z tohoto světa odejít.